Aleš:
„Jděte obě do pr…e!“ Tak zněla má závěrečná věta, kterou jsem ukončil své angažmá poslední den zkušební doby v mém prvním zaměstnání. Tomuto výroku předcházela dlouhá debata či spíše hádka s dvěma manažerkami, které si vymýšlely úkoly, které mi nezadaly.
Honza:
Zvládání hněvu v pracovním prostředí
Pokud vás v práci někdy chytnul pořádně cholerický záchvat, pokud jste někdy byli na některého ze svých kolegů tak naštvaní, že byste po něm nejraději něco mrštili, a pokud jste alespoň jednou v životě rozbili firemní telefon či s grácií terminátora zdemolovali část inventáře své kanceláře, vítejte v mém týmu.
Společně patříme mezi ty, kteří obtížně zvládají některé stresové situace či pracovní frustraci tím, že na ni reagujeme výlevem hněvu. Znáte to – ani po osmé, co jsem mu to řekl, to nebyl schopen udělat! Vážně to zase nepochopila?! Copak mluvím bulharsky?! Jak mohla udělat takovou chybu?!
Tento blog beru také z části jako jednu z nekonečných omluv svým kolegům za to, čemu museli v posledních letech čas od času přihlížet. Zejména Danielo, promiň!
Hněv v pracovním prostředí není ničím neobvyklým. Podle šetření Gallupova (2022) ústavu z loňského roku jej běžně v práci zažívá 21 % pracujících po celém světě.
Můžete namítat, že vybít si zlost na někom druhém je vlastně užitečné, že ulevit si prostřednictví symbolické agrese či hněvu je v podstatě zdravé. Popravdě, je to úplně stejné, jako když si závislák hledá zdůvodnění, proč mu další dávka nijak neuškodí.
Proč bychom projevy naší naštvanosti neměli omlouvat?
Výzkum Jennifer Dunn a Maurice Schwitzera (2005) z Michigan State University ukázal, že máloco nabourává důvěru mezi lidmi právě tak jako extrémní projevy negativních emocí. Přístup rakousko-uherských důstojníků 19. století, kteří pravidelně „zbuzerovali“ své mužstvo za každý nesplněný úkol, opravdu nefunguje. Ulevíte si, ale vedlejší důsledky pro budování kultury založené na vzájemné důvěře a spolupráci jsou doslova katastrofické, nemluvě o tom, že tím nepomáháte vytváření prostředí bez vzájemného obviňování.
Navíc výzkum v psychologii v posledních dvou dekádách (Litvak et al., 2020) dospěl k závěru, že nejčastější rozhodovací chyby se dějí pod vlivem dvou negativních emocí – strachu na jedné straně a hněvu na straně druhé. Podle hlavního guru současného severoamerického coachingu Matta Mocharryho (2021), který stojí v pozadí tréninku a rozvoje CEO společností jako jsou Open AI, Angel List, Sequoia či Coinbase, se nikdy nesmíte rozhodovat v okamžiku, když vás hněv zasáhne. S vysokou jistotou totiž uděláte chybu. Naopak radí, abyste vždy jednali přesně opačně. Hněv je nejhorší rádce.
Bezpečnostní výbava pro práci s hněvem
Pokud jsem vás alespoň z části přesvědčil, že stojí za to oheň, který v sobě máte usměrňovat, tady je podle odborné literatury a mého dosavadního testování několik spolehlivě fungujících nástrojů pro jeho zvládání. Pozor, vždy je třeba je vyzkoušet na vlastní kůži.
Rozpoznání emočního stavu: Mnoho z nás nedokáže dostatečně rychle rozpoznat či si připustit, že jedná pod vlivem zlosti. Spíše, než abychom se spoléhali na své nedokonalé čtení emocí, je lepší požádat některého z kolegů, kterému důvěřujete, aby nám dal zpětnou vazbu, kdykoliv se mu bude zdát, že jsme naštvaní (Mocharry, 2021). To náš emoční stav sice nezlepší, ale pomůže nám to zastavit se předtím, než uděláme hloupé rozhodnutí pod jeho vlivem.
Změna fyzického stavu: Hněv se dá velmi rychle otupit změnou fyzického stavu. Ochladne s tím, jak fyzickou aktivitou dojde k poklesu adrenalinu ve vašem těle (Barret, 2018). Čím je intenzivnější, tím lépe. Pokud vám to situace jen trochu umožňuje, dejte se do pohybu. Vyjděte pár pater po schodech. Udělejte si v kanceláří pár výskoků nebo cokoliv jiného co vám zvedne tep.
Vyjádření svého duševního stavu: Vyjádřete své myšlenky a pocity naplno. Pořiďte si polštář, do které se můžete co nejhlasitěji vykřičet, aniž byste tím vyděsily sousední oddělení. Do svého zápisníku si klidně zapište své momentální pocity plné nadávek, které vám prolétají hlavou. Vytvořte si svůj osobní „nadávkovník“. Experimentální výzkum v neurofyziologii (Sapolsky, 2017) ukázal, že se vyjádřením hněvu – ať už prostřednictví poznámek na papír nebo křiku, kterým však nikoho nezasahujete – podstatně zkracuje dobu intenzivního prožívání zlosti.
Udělejte si z toho hru: Za každý nekontrolovaný projev zlosti dostáváte záporný bod. Když v určitém měsíci nenasbíráte více jak tří záporné body, můžete se odměnit. Následující měsíc pokračujete stejným způsobem, jen zvednete laťku na dva záporné body. Poté zpřísníte na jeden trestňák, a nakonec na žádný negativní bod. Když se dostanete až sem, jste na dobré cestě k tomu ukončit členství mezi pracovními vzteklouny.
Reference:
- Barret, L. M. (2018). How Emotions Are Made: The Secret Life of the Brain. New York: Harper Paperbacks.
- Dunn, J. R., & Schweitzer, M. E. (2005). Feeling and believing: The influence of emotion on trust. Journal of Personality and Social Psychology, 88(5), 736–748.
- Gallup (2022). State of the Global Workplace 2022 Report. The Voices of the World´s Employees. Washington: Gallup.
- Litvak, P. M., Lerner, J. S., Tiedens, L. Z. & Shonk, K. (2020). Fuel in the Fire: How Anger Impacts Judgment and Decision-Making In: M. Potegal, G., Stemmler & Ch. Spielberger (Ed.). International Handbook of Anger (str. 287–310), 2nd Ed. New York: Springer Verlag.
- Mochary, M. (2021). Mochary Method Curriculum. Company OS.
- Sapolsky, R. M. (2017). Behave. The Biology of Humans at Our Best and Worst. New York: Penguin Press.
Užili jste si článek? Pokud ano, budeme rádi za sdílení.