Aleš:
Nedávno jsem četl článek s názvem: Více práce a méně stresu. Čtyřdenní pracovní týden se Britům zalíbil, jejich produktivita přitom neklesla. Ve Velké Británii proběhl zatím největší experiment, kdy zhruba 2900 zaměstnanců z celkem 61 firem přešlo na 4 denní pracovní režim s tím, že po ukončení experimentu se 56 firem rozhodlo ve 4 denním pracovním týdnu pokračovat nebo to do budoucna plánuje.
Zatím to vypadá, že 4 denní pracovní týden má pozitivní dopady na nábor, udržení zaměstnanců, ziskovost, ale i zlepšení fyzického i mentálního zdraví zaměstnanců a i obecné spokojenosti . Alex Soojung-Kim Pang z organizace 4 Day Week Global řekl, že se snížilo množství stresu, vyhoření a únavy, a poklesly problémy se spánkem.
Obecně mám zato, že 4 denní pracovní týden je jeden z nejlepších možných benefitů, jaký firma může svým zaměstnancům dát. Obzvláště u IT firem, které se předhánějí v tom, co zaměstnancům přidat za benefit v rámci náborů a “well being” to může být cesta, jak přilákat a udržet talenty. Mám však obavu, že 4 dny práce nelze aplikovat plošně. Chci se Tě tedy Honzo zeptat, jak to mají češi se 4 denní pracovním týdnem?
Honza:
Když jsem poprvé před šestnácti lety četl knižní prvotinu Timma Ferrise (2007) Čtyřhodinový pracovní týden, napadalo mne kromě úvah o tom, jak si ke slastnému čtyřhodinovému pracovnímu týdnu proklestit taky cestu, i to, jestli této nebo nějaké méně extrémní mety může dosáhnout celá společnost. Od této doby uplynula spousta času a i samotný Tim Ferris se navzdory svým doporučením při psaní své třetí knihy zhroutil z pracovního vytížení způsobeného náloží mnoha osmdesátihodinových týdnů. Ironie jeho počínání není však myšlenkou, na kterou se chci zaměřit. Namísto toho se podívejme, jak je na tom současná společnost? Jaké jsou trendy v čase stráveném prací? Pracujeme méně a můžeme se těšit na to, že času stráveného prací bude ubývat? A jsou vůbec lidé ochotní pracovat více?
Trendy v práci a rovnováze mezi pracovním a nepracovním životem
Odpovědi na tyto klíčové otázky HRD nám nabízí nedávno vydaná zpráva International Labour Organization (ILO, 2022) a ruku v ruce s ní i klíčový zdroj poznatků o českém trhu práce v mezinárodní perspektivě – evropská Labour Force Survey (LFS, 2021). Lekce z nich jsou pro nadcházející rok přinejmenším tři.
Průměrná délka pracovní doby se mírně zkracuje, ale…
V posledních letech průměr týdenní pracovní doby v České republice poprvé sklouzl pod magickou čtyřicítku. Příčinou toho posunu ovšem není to, že by lidé pracovali méně, ale ke jím rostoucí počet osob pracujících na zkrácený pracovní úvazek (méně jak 35 hodin týdně). Momentálně na něj pracuje pětina všech zaměstnanců. Samozřejmě, že je tento typ pracovního úvazku mnohem častější mezi ženami než muži. Zatímco každá třetí až čtvrtá žena dnes pracuje na zkrácený úvazek, v případě mužů je to přibližně každý šestý zaměstnanec. I když jsou tato čísla stále nízká ve srovnání se zeměmi jako jsou Norsko, Švýcarsko, Dánsko či Švédsko, kde dosahují dvojnásobné úrovně, znamenají významnou změnu v situaci na trhu práce před deseti lety, kdy byly téměř poloviční.
Druhá strana mince
Na druhém straně spektra pracovních hodin však neubývá těch, kteří pracují více jak 45 či 50 hodin týdně. Jejich podíl mezi pracujícími v ČR je okolo 15 %, což je hladina, která zůstává v posledních dvou dekádách přibližně stejná. V tomto ohledu ani nelze očekávat její výrazný pokles, protože stejnou hladinu a někde dokonce i o něco málo vyšší vykazují všechny vysoce rozvinuté evropské ekonomiky. Co se týče zastoupení mužů a žen v této kategorii, jejich proporce jsou přesně obrácené. Mezi úderníky současného postindustriálního kapitalismu s vysokým počtem pracovních hodin tak patří přibližně každý pátý muž a každá desátá žena.
Za více peněz více muziky?
Jedním ze zajímavých aspektů šetření International Labour Organization (2022) je pak dotazování na to, zdali jsou zaměstnanci v různých zemích světa ochotní pracovat více hodin za vyšší mzdu a opačně, případně zdali by chtěli pracovat méně hodin za nižší mzdu. Zdali jsou ochotní mít více volné času za cenu nižších finančních příjmů. Data z České republiky prozrazují, že za vyšší mzdu by bylo ochotno více pracovních hodin podstoupit 33 % zaměstnanců, zatímco zkrátit úvazek by si na úkor svého výdělku nechalo jen 5 % z nich.
Příliš daleko do ráje
I když nám proroci „revoluce 4.0“ slibují, že práce bude jen ubývat, trendy z posledních dvou dekád tomu nenasvědčují. Představa o čtyř hodinovém pracovním týdnu pro většinu z nás zůstane pravděpodobně do konce života jen představou. V nadcházející dekádě lze předpokládat další růst zkrácených úvazků jako nástroje, který bude schopný zapojit do pracovního procesu jak více žen a mužů, kteří se snaží skloubit pracovní povinnosti, tak udržet na trhu práce i více osob v důchodovém věku, které již nechtějí pracovat na plný pracovní úvazek. V situaci, kdy český trh práce stále vykazuje převahu dvou volných pracovních pozic na jednoho uchazeče o práci, příliš jiných scénářů neumožňuje.
Reference:
- Ferris, T. (2011). The 4-Hour Workweek. New York: Harmony Books.
- ILO. (2022). Working time and work-life balance around the world. Geneva: International Labour Office,
- LFS (2022). Hours of work – annual statistics. Eurostat: Statistical Office of the EU.
Užili jste si článek? Pokud ano, budeme rádi za sdílení.